Pilotovaný přelet kolem Venuše

7. srpna 2009 v 15:00 | pařan |  Kosmonautika
Už jsem přeložil velmi zajímavý článek, o plánech Nasa, kdy chtěli pomocí technologie získané během programu Apollo kolonizovat Měsíc v rámci programu Apollo applications. Nyní přeložím druhý článek o tom jack chtěla Nasa poslat pilotovanou expedici k Venuši.

Nasa plánovala pilotovaný let k Venuši v 60. letech jako část Apollo applications programe a hardwarově měla vycházet z programu Apollo. Začátek letu měl být 31. října 1973, průlet kolem Venuše měl být 3. března 1974 a návrat k Zemi měl být 1. prosince 1974.

Navrhovaná mise plánovala použít raketu Saturn V a poslat tři muže k Venuši, mise měla trvat 1 rok. Měl být použít třetí stupeň S-IVB, podobně jako u stanice Skylab, po vyčerpání paliva použit jako obytné prostory. První zážeh měl poslat stupeň k Venuši, a poté "vyvětráním" zbývajícího paliva se mohli použít nádrže jako domov pro posádku po dobu trvání mise. Motor lodi Apollo na SM (service module) měl být použit ke korekci dráhy a následný návrat na Zemi. Na samotnou Zemi by se následně vrátila posádka v CM (command module). Aby se uvolnilo místo pro Spacecraft lunar module adapter k propojení CMS a S-IVB, měl být motor v SM (service module)- SPS nahrazen dvěma motory z Lunárního modulu. Ty měli poskytovat skoro stejný tah, ale s kratší tryskou, navíc to mělo misi přidat na bezpečnosti, protože loď by měla dva motory.


Prekursory pro průlet kolem Venuše měl obsahovat prvotní test na oběžné dráze Země s vyvětráváním paliva z S-IVB stejně jako dokovací adaptér a poté měl být rok dlouhý test na geostacionární oběžné dráze Země.

Jedna zajímavost u letu k Venuši je ta, že narozdíl od letu k Měsíci měl být CMS oddělen od S-IVB a zadokován do něj, tudíž by při zážehu byly obráceně, než při zážehu k Měsíci, tudíž by jim to netlačilo bulvy dovnitř, ale ven z hlavy. To bylo požadováno, protože bylo jenom krátké okno k přerušení letu pomocí CMS v případě, že by S-IVB selhal. Proto museli být všechny systémy několikrát překontrolovány, než by celá loď opustila oběžnou dráhu Země.

Pokusy
Měli být prováděny tyto pokusy:
-Měření hustoty ovzduší, teploty a tlaku jako funkce nadmořské výšky, šířky a času.
-Definice planetárního povrchu a jeho vlastnosti
-Chemické složení nízké atmosféry a povrchu planety
-Ionosférický údaje jako rádio reflektivita a elektronové hustoty a vlastností oblakovém vrstev.
-Optická astronomie - UV a IR měření výše zemské atmosféry na pomoc při určení prostorové distribuce vodíku.
-Solární astronomie - UV, rentgenové a možná infračervené měření slunečního spektra a vesmírné sledování sluneční aktivity.
-Rádiová a radarová astronomie - rádiové vyjádření mapy jasu oblohy, rádia a zkoumat solární, hvězdné a planetární rádiové emise; radarové měření z povrchu Venuše a Merkuru
-Rentgenová astronomie - měřením určit nové rentgenové zdroje v galaktickém systému a získat další informace o zdrojích dříve označena.
-Údaje o Země-Venuše meziplanetárním prostředí, včetně částic záření, magnetického pole a meteoroidů.
-Údaje o planetě Merkur, který bude ve vzájemném přibližování s planetou Venuše zhruba dva týdny po nízkém přeletu Venuše.

Mise
Misi měli tvořit tyto fáze:

Fáze A:
Během fáze A mělo být posláno na oběžnou dráhu vyvětrávaný S-IVB a standartní CMS Apolla označovaného jako Block II. Posádka by poté oddělila Block II od S-IVB a po odhození SLA panelů by vyzkoušela zadokování do speciálního adaptéru an S-IVB. Poté by mohla libovolně létat na oběžné dráze a vyvětrat poslední zbytky paliva. Poté by vstoupila dovnitř S-IVB a uvnitř nyní prázdných nádrží by provádělá experimenty. Po vyhodnocení, že lze S-IVB použít pro ubytování by se vrátila posádka do CMs a vrátila se na Zemi.

Fáze B:
Tato fázě měla testovat loď pro let k Venuši na vysoké oběžné dráze Země. Saturn V měl poslat CMS označovanou jako Block III a upravil by S-IVB modulem pro podporu života. Poté by provedli dokovací manévr a poslali by S-IVB na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 25 000 mil. V této výšce už měšli být mimo dosah Zemské radiace a mohli testovat podmínky, které nastanou při skutečném letu k Venuši, ale byly by pořád dostatečně blízko, aby mohli posádku zachránit v CMS během několika hodin. Energie by pravděpodobně byla získávána pomocí solárních panelů, jak tomu bylo u stanice skylab, která skuteně existovala, narozdíl od této lodi. Palivové články by potřebovali velké nožství paliva na misi trvající jeden rok. Stejně tak mělo být pro CMS v případě kolonizace měsíce použity baterie, které by se mohli znovu dobýt a umožňovali by znovupoužití lodi.

Fáze C:
Toto už měl být skutečný nízký oblet Venuše. Posádka měla letět v lodi Block IV a měli zadokovat v nyní již pro let upraveném S-IVB, který by nesl velkou anténu pro komunikaci se Zemí a dvě nebo více sond, které měli být v případě přeletu vypuštěny do atmosféry Venuše. Block IV by měl ty dva motory z LM, kterým nahradily původní SPS ze standartního apolla, palivové články, které dříve v Apolli zajišťovali výrobu energie měli být nahrazeny bateriemi a další úpravy, které měli pomoci komunikaci dlouhého dosahu a také umožňující vyšší rychlost pro opětovný vstup do atmosféry, která by byla mnohem vyšší než v případě letu od Měsíce.

Fáze C se plánovala provést koncem října a začátkem listopadu roku 1974, kdy se rychlost potřbná k doažení Venuše jevila jako nejnižší. Po krátké době na oběžné dráze, kteoru by posádka strávila kontrolou systémů měla vyrazit k Venuši. V případě, že by během Trans Venus Injection nastali potíže, měla posádka mít hodinu na to, aby se odpojila od S-IVB a použít motory k zpomalení z vysoké rychlosti, kterou by získali. To by je vymrštilo na eliptickou dráhu která by je přivedla k Zemi za dva nebo tři dny. Po uplynutí té 1 hodiny by už SM neměl dostatek paliva k návratu na Zemi před tím, než by se vybily potřebné baterie. Bylo to tedy doslova "Venuše, nebo prsa."

Po úspěšném zážehu by se S-IVB dostal na dráhu, která by se za 4 měsíce přiblížila na 3000 mil k povrchu Venuše. Rchlost přeletu by byla tak vysoká, že by posádka měla jen několik hodin k provedení podrobné studie planety. V tomto bodě by bylo uvolněno 1 nebo více bezpilotních sond a přistáli by na povrchu Venuše. Během zbytku mise by posádka prováděla astronomické studier Slunce, okolního prostoru anebo Merkuru, ke kterému by se přiblížili na 0.3 AU (1 AU=vzdálenost Zěme od Slunce, tedy 150 mil. km)


To je celý článek, taktéž přeložen pomocí google translatoru z wikipedie. Překlad byl samozřejmě upraven do co nejsrozumitelnější formy.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sumrak Sumrak | Web | 10. srpna 2009 v 8:58 | Reagovat

Zajímavé, o tom slyším poprvé, že plánovali takovouhle akci, ale rok je stejně už hodně ne? To jako když plánují cestu na Mars, kdy cesta má podle nich trvat 6 měsíců s normálním pohonem, naštěstí to ale vypadá, že do několika let vyvinou funkční VASIMR (iontový motor), s ním má cesta trvat 39 dní :) a může dosáhnout rychlosti až 300 km/s.

2 pařan pařan | 10. srpna 2009 v 10:43 | Reagovat

Jo, o tom jsem četl, to by nastartovalo nový kosmický věk.

Jo, já se o těchle plánech dozvěděl náhodou a docela nedávno, ono je to šílený nápad, ale třeba by to fungovalo, no, i když...

3 gérynk gérynk | 31. května 2015 v 14:52 | Reagovat

Pekny clanek. Ale bez tech hrubek by to neslo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama