Vývoj ČSR a AČSR během Mnichovské války a po ní 1.

7. srpna 2010 v 22:16 | pařan |  Články o vojenské technice

Poznámka: Tato alternativní linie vychází z knih Žáby v mlíku a Žába a škorpion. Jedná se o takový jiný vývoj během Mnichova a hlavně po něm. Postupně budu dodávat informace. nyní začnu psát o technice AČSR před válkou a krátce po ní.


Vývoj lehkých tanků v AČSR:
Prvním typem "tanku", který byl přijat do výzbroje AČSR
se stal v roce 1933 Tančík vz. 33. Tento typ byl v podstatě upravený licencovaný tančík Carden-Loyd a byl vyzbrojen dvěma lehkými kulomety vz. 26. Tančík neměl příliš dobré vlastnosti, palebná síla byla velice omezena, velitelé tančíků se mezi sebou nemohli v podstatě domlouvat a pancéřování šlo na krátkou vzdálenost prostřelit i obyčejnou puškou. Během Mnichovské války se tančíky vz. 33 uplatnili především ve výcviku, u pohraničních jednotek SOS, kterým pomáhaly ještě před vypuknutím války s potlačováním povstání jednotek Freikorps, ale několik tančíků se i podívalo do Vídně během operace Levý hák. Po válce byly přeživší tančíky buď rozprodány nebo dány do výcviku, kde sloužili dokud se úplně nerozpadly.

Photobucket

Prvním skutečným tankem ve výzbroji AČSR se stal Lehký tank vz. 34. Tento tank byl již na svou dobu poměrně slušný stroj. Jednotky si ho pochvalovaly pro snadné ovládání a spolehlivost, ale u hlavních jednotek vydržel jenom rok, než přišel Lehký tank vz. 35. V Mnichovské válce v roce 1938 byl Lehký tank vz. 34 nasazen u jednotek druhého sledu a opět v pohraničí, několik jich bylo určeno jako záloha a doplňovali se jimi ztráty, část tvořila samostatný protitankový prapor. Svou výzbrojí, 37 mm dělem stačil na všechny Německé obrněnce, ale sám byl slabě pancéřován a tudíž zranitelný. Po válce ho čekal podobný osud jako Tančík vz. 33, byly buď dány do výcviku, nebo rozprodány spojencům v Malé dohodě.
Photobucket

Hlavní část tankové výzbroje AČSR tvořil Škodovácký typ Lehký tank vz. 35. Tento typ byl na svou dobu velice moderní, byl vyzbrojen dvěma těžkými kulomety ZB vz. 37 a jedním 37 mm dělem vz. 34 ÚV. Pancéřování bylo silné až 25 mm a stroj byl nýtované konstrukce. To se poté ve válce ukázalo jako zákeřná vlastnost, protože pokud dostal tank zásah do nýtu, tak ten se poté stal v prostoru pro osádku smrtící projektil. Stroj měl však více vad, především měl složité pneumatické ústrojí a řada závad se ukázala i u elektrické soustavy. Nicméně posádky měli spoustu času naučit se zacházet se svými stroji a během války dokázali páchat velké škody v řadách Wermachtu. Po válce zůstalo poměrně hodně lehkých tanků vz. 35 a to jak u jednotek, tak v továrnách v různém stavu rozpracovanosti. Zkušenosti z války ukázali, že tento typ byl dobrý v době svého vzniku, ale rychle zastarává a jako tank prvosledových jednotek měl být brzy začít nahrazován novým Lehkým tankem vz. 38, který měl jednoznačně lepší vlastnosti, zbylé lehké tanky vz. 35 byly proto buď výhodně prodávány spojencům v Malé dohodě, nebo dodávány druhosledovým jednotkám. Během Německého úderu na Západní Čechy se ukázalo 8,35 cm protiletadlové dělo vz. 22 jako velice účinná protitanková zbraň, třebaže to byla čistá improvizace. Škodovka proto začala vyrábět toto dělo v univerzální variantě a armáda si uvědomila, že toto dělo bude potřeba mít i na mobilním podvozku, proto vzniklo 8,35 cm samohybné PL/PT dělo vz. 35, což byl podvozek Lehkého tanku vz. 35 s jednoduchou otevřenou pancéřovanou korbou. Toto řešení však bylo spíše nouzového charakteru, protože třebaže byl tento komplet použitelný (teoreticky) proti letadlům i tankům a byl účinný (především proti tankům), tak vezl jenom malou zásobu munice a podvozek byl přetížený, takže v terénu byl stroj pomalý. Nedlouho po svém zavedení do výzbroje začal být nahrazován 8,35 cm samohybným PL/PT dělem vz. 38. Podobná situace byla i u samohybných prostředků protiletadlové obrany. Během Mnichovské války naprosto chyběly mobilní prostředky PL obrany, proto bylo nedlouho po válce vyvinut Samohybný 40 mm PL dvojkanón
vz. 35
. Což byl stejný případ jako 8,35 cm samohybné PL/PT dělo vz. 35. Na podvozek lehkého tanku vz. 35 byl připevněn protiletadlovým 40 mm dvojkulomet PL 49, který se ukázal být účinný i proti lehce pancéřovaným pozemním cílům, nebo pěchotě. Jízdní vlastnosti se nikterak nezhoršily, ale i tak byl postupně nahrazován modernější variantou na podvozku lehkého tanku vz. 38.
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wulfgar Wulfgar | 8. srpna 2010 v 21:04 | Reagovat

Wow! Dost hustý!!!

2 pařan pařan | 8. srpna 2010 v 22:15 | Reagovat

A to není zdaleko všechno.

3 HUMMY HUMMY | 10. srpna 2010 v 22:52 | Reagovat

No je to vcelku hodně pěkný, a estli budeš pokračovat tak přeju hodně zdaru a jen tak dál ;)

4 arma maniak arma maniak | E-mail | 16. srpna 2010 v 12:11 | Reagovat

máš to hezký moc hezký

5 LT34 LT34 | 22. července 2011 v 20:56 | Reagovat

Zdravim,
Zatim jsem četl jen Žáby v mlíku, a dobrý, doufám že v druhém díle bude zmíněn ST vz. 39

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama